Zlomenina lopatky

V dětské věku je velmi vzácná. Může dojít k zlomenině těla lopatky většinou bez dislokace a bez nutnosti další fixace, neboť tu zabezpečí svalový korset lopatky. Dále může dojít k poranění jamky lopatky spíše v adolescentním věku a nejčastěji dojde k odlomení akromia při násilí obdobném jako u zlomeniny klíčku. Terapie je v tomto případě obdobná. Vyjimečně je indikována operační terapie.
Pouze při velkých dislokacích a nemožnosti přijatelné reposice, při risiku poranění dalších struktur (kůže , vena subclavia a pod) je indikována nejčastěji osteosynthesa klíčku dlahou která, se modeluje dle průběhu kosti. Pro zlomeniny akrální části klavikuly či akromia se volí fixace K . dráty mnohdy v kombinaci s tahovou cerkláží . Fixaci K. dráty je možné provést i perkutánně.

Poranění ramenního kloubu
Ramenní kloub je kulovitý kloub, kde velikost hlavice je převyšuje plochu jamky. K zvětšení retence je plocha jamky zvětšena chrupavčitým labrem, která obkružuje celý obvod jamky Kloubní pouzdro je relativně tenké a volné je zesíleno v přední části 3mi podélnými pruhy vaziva nazývanými Weitbrechtova ligamenta. Mezi těmito pruhy je relativně slabé kloubní pouzdro, kudy může hlavice relativně snadno luxovat z jamky . Ramenní kloub obepínají a zesilují upony a vlastní bříška několika svalů . V proximální části to jsou svaly tzv. rotátorové manžety, jejichž úponem je společná aponeurosa na vrcholu hlavice, upínající se na velký hrbol. Jedná se o m. subskapularis, m. supraspinatus a m. infraspinatus. Kloubem navíc prochází proximálně intraaartikulárně šlacha dlouhé hlavy biceptu, která plní v pohybu důležitou roli depresoru hlavice. Na pohybu ramene se v bezprostřední blízkosti hlavice dále podílejí svaly m. teres maior a minor, latisimus dorsi a mm.pectorales.
Celou hlavici dále pokrývá m. deltoideus, která se upíná na distální část spiny scapulae a laterální části klíčku. Na proximální část klíčku a tedy jako logické pokračování toto svalového masivu se upíná m. trapesius. Složité uspořádání svalového paprátu je nezbytně nutné proto, aby byl docílen plný rozsah pohybu nejpohyblivějšího kloubu v lidském těle. Každá patologie tedy i trauma, znamená velký zásah do tohoto jemného mechanismu a je nutné pečlivě vytvořit terapií perfektní podmínky k dokonalému hojení. V opačném případě dochází k výpadku funkce, restrikci pohybu, mnohdy vedoucí k invalidisaci.

Poranění scapulohumerálního kloubu
Luxace ramenního kloubu
Vlastní poranění kloubu je relativně málo časté v dětském věku. Většinou se patologie odehraje jak již bylo uvedeno na klíční kosti či akromiu. Avšak i v dětském věku jsou možné luxace ramenního kloubu, zvláště při určitých podmínkách anatomických . Nejčastější luxace je luxace dopředu, kdy hlavice se zaklíní za přední hranou jamky. Dojde vždy k poranění pouzdra a nezřídka i k poranění labra.
Diagnosa
je na první pohled patrná. Změněný relief ramenního kloubu, prázdná jamka, pérovitý odpor a nemožnost pohybu. Samozřejmě je luxace, zvláště první, spojená s výraznou bolestí .
I přes jasný klinický obraz je rtg vyšetření nutné, nejen z forensních důvodů ,ale z možností přidružených poranění , které by mohly ovlivnit pokus o reposici či následnou terapii ( odlomení velkého hrbolu, zlomenina jamky). Po RTG vyšetření je nutné co nejrychleji provést reposiční manévr.
Petit
Je popsána celá řada reposičních manévrů
(Hippokrates, Kocher, Zielke, Simmonds, Džanelidze). Princip reposice je : defektem v pouzdře vrátit hlavici zpět do jamky. Nejšetrnější postup je nejprve šetrným postupným tahem oddálit hlavici od okraje jamky , nejlépe v zevní rotaci paže, poté postupně převádět paži stále v mírné abdukci do flexe a postupné addukce. Vždy je nutné postupovat šetrně, bez prudkých pohybů. Při flexi nad 90 stupňů je možné se pokusit o vnitřní rotaci a hlavice obvykle vklouzne do jamky sama.
Pokud reponují dva pak je vhodné do podpaží vsunout roušku a v součinosti obou mechanismů tj. tahu a postupné flexe zatáhnout za roušku v axile a hlavici do jamky vtlačit.
Cca 1/10 reposičních manévrů nebývá úspěšná. Vhodné je zkusit dva reposiční manévry a pokud reposice není úspěšná, pak pokračovat s reposicí v celkové anesthesii.
Pokud ani zde není manévr úspěšný, což bývá zřídka, je nutné provést otevřenou , tzv. krvavou reposici, kdy přístupem v deltoideopectorální rýze pronikneme k hlavici a po odpreparování m. subscapularis uvolníme pouzdro. Většinou během tohoto postupu hlavice samovolně skočí do jamky, přesto je nutné kloub zrevidovat a event. odtržení labra a trhlinu pouzdra sešít.

Po reposici je nutné provést kontrolní rtg snímek, zkontrolovat hybnost , neporušenost nervového a cévního zásobení a přiložit fixační obvaz tj. Dessaultův obvaz nebo jeho odpovídající modifikace či ortézu. Tento obvaz by měl být u dětí nejméně 4 týdny u dospívajících až 6 týdnů. Nedostatečná fixace vede k nezhojení defektu pouzdra či labra / Bankertův defekt) a vede k tzv. recidivujícím ( opakujícím se ) luxacím, které je nutno řešit následně operačně .

Poranění svalstva
Nejčastější poranění svalstva v oblasti ramenního kloubu je ruptura dlouhé hlavy biceptu, která je nejčastější v dospělosti, stejně jako ruptura rotátorové manžety. V dětském věku se s tímto poraněním běžně nesetkáváme. Možné toto poranění je však v adolescentním věku při přetěžování ramenních kloubů nevhodnou, většinou sportovní, činností. Popis tohoto poranění a léčba je v kapitole sportovní úrazy.