Jsou všelijací čtenáři slova Božího,

slova to živého, ano onoho Slova, Jímž vše, co tu je, bylo učiněno. - Někteří je čtou jako starý příběh prince Piripinkra, jako příběh Jenoféfy, Palečka a jako příběhy čtyř děti Haimových! - Bible, - praví mnozí, - je staré, všech dob slátané dílo, které se již nedá srovnávat s novou literaturou: - obsahuje prý velká množství mystických zázračných báchorek prošpikovaných starou, mnohdy suchopárnou morálkou, mnohdy historickými náčrty a nejčastěji výhružnými a trestními kázáními a prorockým slibováním neštěstí, která však nebyla o mnoho lepší, nežli proroctví povětrnostní v starých selských kalendářích, z nichž by bylo také jistě každé pro určitou část země správné, neboť neprší-li zde může zajisté pršet v Číně nebo na Tahiti anebo na Otahaiti, na Kamčatce nebo v Jižní Africe! Právě tak je tomu i s proroctvími v bibli: nesplní-li se v Evropě, byla by tu přece ještě Asie, Afrika , Amerika, Austrálie a nesčetné množství velkých a malých ostrovů ve velkém moři světovém, kde se na tom či onom ostrovu musí takové proroctví jistě a nepochybně splnit! - Ale u takových čtenářů má slovo také účinek, ó nádherný účine !- Způsobuje, že brzy mívají a brzy poté usnou tělesně i duchovně na věky, to jest, přechází pěkně sladce do duchovní smrti! - Neboť kdo se nestává činným podle slova, ten umírá na věky duchovně i tělesně.