Já však jsem pro tyto lidi

již častokráte dal jasně odhalit slovo Starého i nového zákona různými jasnovidci a sluhy, to jest Mým nejsvětějším Duchem v nich: - leč odhalení tu vyvolává týž účinek a říká se tomu Stará bible je jako Proteus a jako chameleon, který je upotřebitelný ve všech podobách a barvách a probudilá hlava může u toho, jako obratný sochař z hrubé hmoty, udělat co chce. S touto kritikou nevyrostou pro ducha člověka jistě žádné zlaté hory v říši života.
Jsou opět jiní čtenáři, kteří mají k bibli sice určitou úctu a čítají v ní mnohdy velmi pozorně. Jelikož však nechápou v ní velmi mnohé věci a mnohdy dokonce narážejí i na literární rozpory, tu pak říkají obyčejně u sebe a mnohdy i v přítomnosti svých přátel:“Kdyby byl Bůh chtěl zjevit Svou vůli lidem biblí, muselo by mu přece především záležeti na tom, aby byl předně každým, a na druhé za všech dob chápán a k dosažení tohoto cíle by se byl postaral o to, aby se tento domněle nejsvětější klenot všech lidí také udržel pro všechny časy nezfalšovaný.“-Zato kritika je sice o chlup lepší nežli dřívější, ale neudrží se, neboť to, oč takový kritik usiluje, je již beztoho tisíceronásobně postaráno, jeli však slepý a nepozoruje to, musí si jen sám sobě přičíst, zůstane-li při tom oslem a promarní-li síly svého ducha pro stranu oslovskou. - Kde má dnes na zřeteli politické věci světa, zítra všeliké věci jiné, třetího dne záležitosti peněžní, čtvrtého dne vidle na hnůj a seno, pátého dne všelijaká zlepšování ovocných stromů a rév., šestého dne krásná děvčata, divadlo apod., sedmého dne pro samý svět neví kde mu hlava stojí, osmého dne rozmlouvá případně se svými přáteli v hostinci o věcech světských,aby se trochu rozptýlil a rozveselil, devátého dne nic nežli jen přemýšlí a předstírá, jakou práci mu dá a udělá desátý, jedenáctý, dvanáctý, třináctý a čtrnáctý a nanejvýš patnáctého dne spolkne několik veršů z bible, tak jako cestující několik lžic polévky, když postilion dává již znamení k odjezdu:- táži se nemůže žádat, aby mu, jak vy říkáte, létali pečení holubi ducha svatého do huby? - Zde platí, jak se říká: Na trní a bodláčích se fíky a hrozny nikdy nesklidí, jako lilie a růže nerostou na kopřivách a durmanech, tak nemůže v mysli napěchované všelijakými záležitostmi světa nikdy vzklíčit a ještě méně dozrát vnitřní duchovní porozumění pro Má slova! - A tak se tento světský mudrc nemůže pak také nikterak pozastavovat nad tím, když duchovně zůstává oslem časně a velmi často snadno také věčně.-Čím se však kdo obírá v tom časem také moudří. Kdo se obírá světem, stane se časem moudrý pro svět: ale pro Království Boží zůstává pošetilcem plným slepoty. Kdo se obírá koňmi, stane se moudrým podkoním, kdo se obírá malířstvím, stane se malířem, kdo hudbou, stane se hudebníkem a tak podobně. Kdo se však především obírá Mým slovem a jedná podle něho, stává se moudrým v Mém Království věčného života, které je každému zvěstováno v slově a co má konat, aby ho dosáhl. Když si však někdo, abychom tak řekli jednou za čas přečte několik slov z bible nebo z jiného zjevení jako potištěný kus papíru, v němž bylo zabaleno kus sýra, nebo jako mnohý, jenž na záchodě chce z dlouhé chvíle rozluštit nějaký zpola roztrhaný veřejný článek jako tak zvaný rebus - pak je věru svatý Duch zajisté hodně daleko, asi jako dva nejkrajnější póly nekonečného stvoření. - - -