Otče náš, jenž jsi na nebesích

Toto zvolání činí denně miliony lidí,ale jen velmi málo jich uvažuje, co tím říkají a ještě míň co tím myslí modlitba a mají opravdový smysl nebeský a přece se mají toto modlit v nebeském stylu, protože Otec, k němuž se modlí, je v nebi !“
Jak tedy zní toto zvolání v nebeském smyslu ?
Zde není místa k podrobnějšímu rozboru tohoto smyslu podobenství, nýbrž ihned vám jen čistě nebesky duchovním způsobem ukáži, a to přirozenými slovy, protože ještě řeči ducha nerozumíte, jak toto zvolání zní z úst duchů nejčistších a tak tedy poslyšte zni takto:Věčná nekonečná lásko, jenž, přebýváš ve světle své svatosti!“ To je jeden způsob a jeden smysl, z něhož však vyplývají následující, ještě hlubší smysl a tento zní takto„Živote všeho života,jenž tu přebývá v našem srdci ! Hleďte,tento smysl je již opět hlubší! Uvidíme však ještě dále, co tu za ním vězí, ještě hlubšího a tak tedy poslyšte, takto to zní hlouběji:“Člověče člověků, jenž přebýváš v člověku! Hleďte, oč mnohem hlubší je již opět toto. Ale poslyšte jen dále, jak to opět hlouběji zní:Slovo všeho slova, jenž přebýváš ve své základní podstatě, my v ní a ona v nás!Oč mnohem hlubší je již zase toto: Ó všimněte si toho smyslu neboť je v něm hojnost Ducha svatého! Slyšte však jen dále a hlouběji, neboť toto tu zní takto:Ó nepochopitelný Střede nekonečnosti, ve vší lásce, síle a moci, neodolatelnosti a svatosti, kterýž jediný zahrnuješ v sobě Své nekonečné bytí! Dále slyšte s otevřeným srdcem, tu to zní: Věčný, neomezený Bože, jenž přebýváš v Duchu své nekonečné hojnosti a jasnosti,Hleďte jaká hloubka zde vládne a přece ani ona tu ještě není, nýbrž hlubiny hlubin se stupňují také zde do nekonečna tak, že každý i sebedokonalejší anděl spatřuje v nich vždy nový a hlubší pořádek a také vidí, že v každém hlubším počátku spočívá opět o sobě nekonečno, jež na věky věků nemůže být v úplnosti pochopeno.