Krása je vtělení ideje.

Solovjov zde však neztotožňuje jednoduše každé jsoucno s krásným. Krásné je pouze to, co je ztělesnění ideální podstaty. Hlísti nejsou krásní, ale oškliví. Krásný je člověk ztělesňující ideálního člověka – tedy člověk k obrazu bohočlověka, Ježíše Krista. Zde je zřetelný náboženský akcent Solovjovovy filosofie. Obecně řečeno, i hlísti jsou krásní z titulu jejich životních dokonalostí. To souvisí s tradičním aristotelsko scholastickým ontologickým chápáním krásy, jak už jsem naznačil výše. Podle Tomáše Akvinského například, je sebeprimitivnější život je dokonalejší, lepší a tedy i krásnější než krásný nerost.