Pojem krásy

s dobrem úzce souvisí. Je to dobro s důrazem na soulad, harmonii a řád . A to už se dostáváme k výchozí úvaze o významech řeckého slova kosmoj, které v sobě jak krásu, tak řád, tak i svět (tedy jsoucna) zahrnuje. Nyní bych od filosofie na malou chvíli přešel k beletrii, přesněji řečeno ke třem obrazům, které mohou pomoci lépe pochopit vztah řádu a krásy. Prvním příkladem je jistý autor, který popisuje dokonalé z obrazení ďábla. Nebyla to bytost s ohyzdnými rysy. Naopak, šlo o osobu s rysy naprosto dokonalými. Jeho vzezření bylo v jednotlivých částech nepřekonatelné a mohlo by sloužit umělcům za vzor lidské krásy. Nos, oči, tvar hlavy apod., vše bylo naprosto dokonalé. To, co však dělalo ďábla ďáblem, byl nesoulad, který mezi těmito jinak krásnými rysy vládl.