Diabetes mellitus v neodkladné péči
Hypoglykemické kóma – stav abnormálně snížené hladiny glukózy v krvi v důsl.absolutního či relativního nadbytku inzulínu, nejč.při léčbě DM inzulínem či perorál.antidiabetiky (PAD). V praxi se jako hranice udává hodnota glykémie pod 3,3 mmol / l. Bezpříznaková hypogl. - jako pouhý biochemický nález je relat.častá (1-3x týdně). Mírná symptomatická hypogl. – pac.ji zvládne sám (u DM I.typu představuje 40-70% hypoglykem.příhod). Závažná symptomatická hypogl. – vyžaduje asistenci okolí (u DM I.typu představuje 20-30% hypogl.příhod). Hypoglykemické kóma – 10% hypogl.příhod u DM I.typu, u DM II.typu málokdy. Častější je u nespolupracujících pac., u alkoholiků, u pac.s rozvinutou renál.insuf., při léčbě  - blokátory a u pac.s autonomní neuropatií. KO: glukóza je jediným energet.zdrojem pro mozk.buňku, denní spotřeba se pohybuje kolem 100 g. Při poklesu glykémie dochází k příznakům neuroglykopenie – ke zmatenosti, poruchám chování, ke špatné koncentraci, poruchám koordinace, zraku. Ospalosti, poruchám řeči, křečím, bezvědomí. Druhá skupina příznaků je dána zvýš.aktivitou sympatoadrenálního systému a zvýš.produkcí adrenalinu. Jedná se o příznaky vegetativní (pocení, palpitace, anxieta, hlad, třes, bledost) a příznaky nespecifické (nauzea, slabost, bolesti hlavy, sucho v ústech). Ter: běžná lehká hypogl.bývá pacientem zvládnuta, příjem 10-20 g sacharidů je obvykle dostatečný. U těžké hypogl.s bezvědomím aplikujeme glukózu 40% i.v.v počáteční dávce do 50 ml, maximálně do 120 ml. V terénu je možné podat glukagon 0,5-1 mg s.c., i.m., i.v.