A nadšení

a zachovávání harmonie v přírodě se mu stane soupodstatným s harmonií vlastní duše, která nespočívá v mantrách, ale v podobnosti bohočlověku . Nebezpečí odtržení humánního a ekologického je zde tedy minimalizováno.Na první pohled je tato vize příliš naivní a idealizující. Byla by to pravda, pokud by byl prezentovaný pohled chápán jako jediné a dostačující řešení problémů vztahu člověka a světa. Tak tomu ale není. Je třeba vzít v úvahu, že ke konkrétním krokům je třeba motivace. Drogově závislého nelze vyléčit pouze pomocí léků a ohlas neustálého upozorňování na destruktivní působení drog je u takového člověka většinou také nulový. Jediným možným předpokladem jakékoli léčby je dostačující motivace. Podobně i ve vztahu ke světu a k ekologické problematice je třeba nejprve nelézt pravdivou a účinnou motivaci. Technologické zásahy, jakkoli jsou důležité, samy o sobě problém vyřešit nemohou a ani opakovaná upozornění na ničivé důsledky znečišťování životního prostředí nebudou mít bez motivace význam.