Když Pilát

toto uslyšel, vzpomněl si na starý obyčej, podle kterého o velikonocích musel být židovskému lidu vydán na svobodu jeden zločinec, proto se obrátil ještě jednou na dav nepřátel Ježíšových a prohlásil, že v důsledku tak krátkého vyšetřování nemůže na Ježíši nalézt naprosto žádné viny, že tudíž nutno, má-li se vynést správný a zcela spravedlivý rozsudek, vyslýchat tohoto člověka dále a po všech stránkách vyšetřovat: zároveň však je beztoho obyčejem o slavnosti vydat lidu jednoho zločince na svobodu, dává jim tedy Ježíše, jehož vina není ještě prokázána a Barabáše, pověstného vraha a lupiče, aby svobodně volili, kterého z obou chtějí? Všichni však křičeli: Barabáše! Ale to bylo právě, co si vlastně Pilát přál, věda dobře, že rozčílený dav kněží nebude volat o svobodu pro Ježíše, kterého se domníval osvobodit jen tím že budou-li mít na svobodě Barabáše, přijde pak na jeho místo do vězení Ježíš a tak může být časem všemu odpomoženo: neboť předně kněžím by tím byla ucpána huba a za druhé mohl by tím knězům u římského dvora položit znamenitou hráz, kterou by těžko prolomili !