Toto vyprávění

zarazilo mocně Piláta, jenž jako Říman přikládal velkou důležitost podobným jevům, takže se rozhodl, že s Ježíšem nepodnikne již nic dalšího, nežli, že ho odevzdá soudu Herodovu, který v takovýchto sporných věcech měl také jus gledii, podle něhož mohl také dát setnout Jana. Herodes však tušil, odkud vítr vane a věděl velmi dobře, že mu byl všechen lid k vůli Janovi nepřátelský, takže kdyby nyní usmrtil také Ježíše, lid by ho roztrhal: proto poslal Ježíše, kterého mnozí považovali za Krista (Mesiáše), pěkně zase zpět k Pilátovi.
Pilát se pokusil nyní všemi prostředky Ježíše osvobodit, ale veškeré jeho úsilí bylo marné, až konečně v nejvyšším rozhořčení si veřejně myl ruce a pravil :“Nechci mít žádné viny na krvi tohoto spravedlivého: vy však máte sami zákon, vezměte ho a suďte ho! Tu vzkřikli vysocí kněží: “Krev jeho nechť přijde na nás a na naše děti! My však nesmíme své ruce potřísnit krví, proto nám dej římské vojáky ! “