blabla

Cesta do školy je dost dlouhá, ale někdy se zdá, že je krátká. Jestli mě zbudí má sestra, tak to máte docela pravdu. Sdílím s ní jeden pokoj a ještě jsme k tomu dvojčata. Asi tomu chtěl osud, ale asi ano, má setra dojíždí do Valmezu. Už v půl šesté mě ruší lampou, která je hned naproti mé postele. Její kroky a občasné zavadění o různé věci, mně doslova rvou uši. Pokaždé ji říkám už když přijde domu, aby si věci nachystala už večer. Pokaždé se pletu. Vrzem od skříně končí můj slastný spánek. Časté nadávání: "Kde jsem to jen dala" už nesnáším.