Snehurky

V srdci hory, v temnotách mít strach nebo nemít strach? Kopejme, braši, do svítání pro Sněhurku, naší paní. Světlo lamp hladí po tváři ať tmu před a kolem ozáří bez klidu do vyčerpání pro Sněhurku, naší paní jež ztratila svou nevinnost, bez krásy, šak vzteku dost. Jeden železem do kamení Dva ať se v zlato promění Tři Za málo nás rukou trestá Čtyři a na slunce je dlouhá cesta Pět Mince a bič jsou znakem doby
ŠestBojím se braši, vlastní zloby Sedm kde vezmem ve tmě naději kopejme hlouběj raději. Teď na mrtvou krásou tečou slzy, na výčitky svědomí není dost brzy. Leží tak strnule, studeně spanilá navenek krásná, uvnitř však prohnilá Pohřbíme ve sklu svojí vinu místo nářku černou hlínu dnešní den, kdy růže zvadnou a noc, v niž hvězdy nezapadnou splácíme dluh bez účtování Sněhurce, naší paní Jeden železem do kamení
Dva co se v zlato promění Tři Za málo se rukou trestá Čtyři a na slunce je dlouhá cesta Pět Mince a bič jsou znakem doby Šest ojte se braši, vlastní zloby Sedm kde berem ve tmě naději kopejme hlouběj raději. kopejme dál... Padá listí na rakev, fouká vítr svěží je přeci léto, červenec, proč tedy sněží...