tak tohle ted ctu

Barbar si před zrcadlem vytahal z obličeje střepinky skla, umyl se, polepil náplastmi, vyndal z kapsy malou taštičku a namaloval se. Kabina byla na rovné silnici naprosto v klidu, tak mu to i šlo. Náplasti a namodralé strniště trochu kazily výsledný dojem, ale nemyslím, že by to někomu vadilo. Když s touto bohulibou činností skončil, usušil si u výdechu topení vlasy (vzal je předtím mýdlem, takže přiškvařený smrad vymizel), chvíli jen tak seděl, pak si začal něco povídat pro sebe a vrtěl přitom hlavou. Břicháč zase každých deset minut zkoušel rádio, ale můj paprskový úder ho spolu s palubní vysílačkou zničil už docela dávno.
Já jsem sledoval policejní hlášení a občas poslouchal hudbu.
A tak to šlo až do Coquelles. To už byla tma a pro změnu opět pršelo.

a hadejte z ceho to je