synovec

Mám synovce. Bude mu čtrnáct. Je to inteligentní mladý muž a hrozný blbec. Pravda, zatím ho ještě pohodlně porazím v šachu a dokonce, když mi přinesl školní Pythagoriadu, vyřešil jsem toho víc než on, ale zatímco jeho potenciál pomalu poroste, já budu rychle blbnout, a za rok může být všechno jinak.
Synovec neví, čím bude. To já v jeho věku jasně věděl, že budu lesním inženýrem. V devítce pak jsem stejně jasně věděl, že budu právníkem a postupně mi bylo ještě několikrát jasno. Teď, ve dvaačtyřiceti zoufale tápu.
Synovec sdělil rodině, že ho už škola nebaví, a jestli by to nějak nešlo skončit. Zároveň projevil přání, aby mu mateř (má sestra) koupila koště a vyřídila pas. Na dotaz, co s tím hodlá dělat, hrdě odpověděl, že pojede do Londýna zametat ulice, nadělá dolary a vrátí se domů a usadí se.