Moudrý však pravil:

„Počkej jen trochu, kdož ví, zdaž mne brzy nepochválíš za to, že jsem svůj dům postavil na pevné skále ? “
A hleďte, zanedlouho poté nastaly prudké větry, přešly v hroznou vichřici, a mimo to se přidružila mocná průtrž mračen, zničila krásný dům v údolí, na němž si nemoudrý tolik zakládal, a aby zachránil život, musel hledat útočiště u svého souseda na skále.
Nyní poznal, že jeho moudrý soused učinil dobře, že svůj dům postavil na skále a onen dříve nemoudrý se pak také rozhodl, že v písčitém údolí,již nikdy domu nepostaví.
A nyní se táži, co asi má tento obraz ve vlastním smyslu znamenat? Neboť na tom, jak jej kněžstvo vám známých sekt až na některé nemnohé - obírající se učením Swedenborgovým a jiných (teosofů) a jejich v duchu probuzených předchůdců - ve svůj prospěch vykládá, při čemž se jeden výklad podobá druhému jako pěst oku, není jedna jiskérka pravdivá.
Jak to? Tážete se. Protože každá sekta pravím Já vykládá ne podle pravdy vycházející ode Mně, nýbrž tak, jak mnoho jiného, jen ve svůj prospěch, Já však pravím.