tábory

Vyrůstala jsem ve čtyřčlenné rodině, která se dělila na dva tábory.Totiž maminku a ségru, které měly rády syrečky, a mě a tátu, kteří jsme je nesnášeli. Tedy nesnášeli, nemohli jsem je prostě ani a hlavně cítit.V dětství jsem byla těmto pachům zpravidla uchráněna, tatínek byl vždy přirozená autorita.Když zavelel anebo někdy jen dal tušit, že mu něco vadí, bylo to jako svaté přikázání. Maminka se ségrou jedly smradlavé sýry na pavlači anebo si je kupovaly jen ve dnech, kdy byl tatínek mimo domov.Jednou jsem syrečky zkusila ochutnat s kolíčkem na nose a musím přiznat, že mi docela chutnaly. Ale nikdy víc jsem se o tom nepřesvědčovala, jelikož ta pachuť a odér mi tehdy zůstaly snad i pod kůží. Nesnáším ten smrad, a to ani teď, když jsem už pár let vdaná.